Historie

Vybráno ze školních kronik od roku 1883 po rok 2013

Správcové a ředitelé od vzniku školy

Strumhaus Karel správce školy 16.9.1883–28.2.1889 6 let
Veselý Antonín správce školy 1.3.1889–8.10.1893 4 roky
Šibor František správce školy 9.10.1893–1.9.1912 19 let
Soukup František zatímní spr.školy 2.9.1912–28.2.1913 půl roku
Mička Bedřich správce školy 1.3.1913–31.8.1927 14 let
Musil Josef řídící učitel 1.9.1927–31.8.1930 3 roky
Kinclová Alžběta správce školy 1.9.1930–31.8.1931 1 rok
Sommer Gustav řídící učitel 1.9.1931–31.8.1937 6 let
Bartoňová Dobromila zatímní spr.školy 1.9.1937–30.4.1939 2 roky
Gőttler Alois zatímní spr.školy 1.5.1939–31.8.1939 4 měs.
Miček Miroslav řídící učitel 1.9.1939–31.8.1948 9 let
Materna Alois ředitel školy 1.9.1948–31.8.1958 10 let
Šanovec Vladimír ředitel školy 1.9.1958–30.6.1996 38 let
Benešová Věra, Mgr. ředitelka školy 1.7.1996–31.8.1998 2 roky
Fink Karel, Mgr. pověřen řízením 1.9.1998–31.7.1999 1 rok
Kovářová Věra, Mgr. ředitelka školy 1.8.1999 - 31.7.2018 19 let
Šišková Dagmar, Mgr. ředitelka školy 1.8. 2018 - dosud

Učitelé na škole v Řečici

Léta 1883–1900

Mička Bedřich, Bělohlávek Václav, Horáček Jan, Šouba Josef, Dědek Karel, Šrůmová Marie, Pospíšil František, Kopáčková Růžena

Léta 1901–1945

Skřipský Antonín, Hamerský Theodor, Holemář Method, Neuman Jan, Valach Vladimír, Trefůlka Josef, Navrátil František, Kozák Josef, Soukup Jaromír, Čermáková Františka, Lukeš Josef, Sošková Josefa, Hájková Anna, Mahl Eduard, Jínek Petr, Kociánová Alžběta, Nedělka Alois, Jelínková Antonína, Chmelová Helena, Růžičková Růžena, Mašková Anna, Hubáčková Jarmila, Libra František, Šoubová Jarmila, Bartoňová Růžena, Kubíková Josefa, Dobiášová Libuše, Slabý Jan, Křížová Květoslava, Laxerová Růžena, Gőttler Alois, Růžička Josef, Menšík Jaroslav, Janečková Jiřina, Krbušková Bohdana (provd.Procházková), Šandera Václav, Jeřábková Jaromíra, Augustinová Františka

Léta 1945–1999

Žák Miloslav, Mužátko Ot., Šínová Josefa, Wurzel Břetislav, Zeman Alois, Maternová Marie, Šanovcová Marie, Kosinková Věra, Kovaříková Marta, Pečínka František, Novotný Josef, Dvořák Z., Zelníček Jaroslav, Barák František, Pohanka Bohumil, Solařová Svatava, Lamplotová Helena, Mgr. Kubečková Ivana, Mgr. Drdlová Eva, Žváčková Andrea, Vytešníková Marie

Léta 1999–2013

Mgr. Fáberová Božena, Benešová Ivana, Brabcová Miroslava, Mgr. Mäki Jana, Mgr. Sklenářová Lucie, Mgr. Mašková Martina, Mgr. Straková Libuše, Mgr. Šišková Dagmar, Poulová Romana

Léta 2014 - 2020

Mgr. Mašková Martina, Mgr. Šišková Dagmar, Poulová Romana

1883–1909

Dříve než stála škola v Řečici navštěvovaly děti školu v Radešínské Svratce. Občané Řečice usilovali o založení vlastní školy již od roku 1873. Členové obecního zastupitelstva koupili domek č.59, jehož majitel Šustáček se odstěhoval do Ameriky. Domek chtěli využít ke zřízení školy. Ukázalo se však, že pozemek je malý a ze záměru sešlo

Rozhodný krok byl učiněn až roku 1881. Tehdejší výbor pro školu vybral pro stavbu školy místo na kraji obce, kde stával panský „špejchar“ (sýpka), patřící dříve panství Klášterskému a Radešínskému. Pozemek i špejchar byly zakoupeny za částku 115 zlatých. Špejchar byl v té době již polozříceninou.

Po komisionálním jednání bylo zřízení školy výnosem okresní školní rady dne 16.února 1882 povoleno.

Stavba školy byla zadána staviteli z Nového Města na Moravě panu Janu Šírovi. 16.března se začalo s bouráním špejcharu.Stavba začala počátkem dubna a účastnili se jí všichni občané. Na podzim téhož roku byla stavba dokončena. V prosinci 1882 byla zvolena první místní školní rada. Prvním předsedou byl František Vítek, rolník z č.17. Starostou obce byl v té době Václav Soška, mlynář na Tálech. Počátkem roku 1883 byla vypsána nabídka na učitelské místo na nově zřízené jednotřídní škole v Řečici. Místo bylo uděleno dekretem zemské školní rady Karlu Strumhausovi, učiteli v Bohdalci.

Karel Strumhaus se přistěhoval do Řečice počátkem srpna 1883. Obecní výbor, místní školní rada a děti z Bohdalce svého učitele vyprovodili na radešínské hranice. Ve Svratce očekával nového učitele již obecní úřad řečický a odtud jej vyprovodili do Řečice s hudbou.

Obecní výbor se postaral o to, aby dříve než začne výuka, byla škola vysvěcena. Na slavnost svěcení věnoval obecní výbor 100 zlatých z obecní pokladny. Slavnost byla stanovena na den 26.srpna 1883. Pozváni byli okolní duchovní, učitelé, místní školní rada a mnohé vynikající osobnosti z Nového Města a okolí. Škola byla vyzdobena prapory a vchod ze silnice k ní tvořila ozdobná brána. Ve dvě hodiny odpoledne vyšel průvod ze školy ke Svratce naproti panu faráři. V průvodu bylo i třicet bíle oděných družiček, kterým šaty zaplatil obecní úřad. Když se průvod setkal s procesím od Svratky, všichni se vydali zpět ke škole. Počasí bylo krásné. Přítomno bylo přes 2000 lidí domácích i přespolních. Slavnostní řeč měl důstojný pán Karel Pernice, farář ze Svratky. Svěcení školní budovy vykonal důstojný pán Jan Prchlý za asistence farářů ze Svratky a Jam. Po církevním obřadu byla slavnostní hostina. Hlučného rázu dodávala slavnosti střelba z hmoždířů a zvučná hudba ve školní zahradě. Při slavnosti bylo proneseno mnoho přípitků a zpívány národní písně.

První školní rok začal na nové škole 16.září 1883. Žáků bylo opravdu hodně a tak bylo povoleno rozšíření jednotřídní školy v Řečici na dvoutřídní, a to 2.srpna 1886. Otevření druhé třídy na této škole bylo povoleno od počátku školního roku 1887–88. Za podučitele stanovila okresní školní rada pana Bedřicha Mičku.

V letech 1883 až 1900 se střídali nadučitelé, podučitelé, malé děti do školy přicházely a po skončení školní docházky školu starší žáci opouštěli. Také členové místní školní rady se během let měnili.

Jistě bude zajímavé připomenout si počty žáků ve třídách. Například na konci školního roku 1893–94 bylo v I.třídě 31 chlapců a 38 děvčat, což je celkem 69 žáků. Ve druhé třídě bylo 34 chlapců a 25 děvčat, celkem 59 žáků. V obou třídách tedy 128 žáků. V ostatních létech tomu bylo podobně. Kde asi žáci seděli, kde měli místo na psaní a jak asi probíhala výuka ? Musíme si uvědomit, že zde byli žáci až do 15 let, jen někteří navštěvovali zemskou reálku v Novém Městě. Bývali to někdy dva žáci.

Školní rok býval zahájen službami Božími. Bývalo to v polovině září. Také konec školního roku 31. července byl ukončen službami Božími. Po nich byla zpívána císařská (rakouská) hymna.

Každoročně byly 4. října slaveny jmeniny Jeho Veličenstva císaře a krále Františka Josefa I. Podobně byly připomenuty i jmeniny J.V. císařovny Alžběty /Sisy/ dne 19. listopadu. Žáci byli o významu těchto dnů náležitě poučováni. Spolu s učiteli se zúčastnili v ty dny služeb božích v Radešínské Svratce, ve třídách pak děti přednášely deklamace ze života Jeho Veličenstva. Na závěr opět zněla císařská hymna.

Téměř každoročně navštívil školu okresní školní inspektor pan František Martínek. Správa o vizitaci z března 1895 předaná správě školy okresní školní radou zní takto : „C.k. okresní školní rada s uspokojením vzala na vědomí správu c.k. školního inspektora Františka Martínka o vizitaci školy. Zvláště milo bylo jí vyslechnouti, že návštěva školy horlivým přičiněním učitelů přes četné překážky v cestu jim kladené se lepší. I očekává, že v horlivosti své neochabnou.“

Musíme si uvědomit, že v tehdejší době nebylo samozřejmostí, aby rodiče své děti do školy posílali pravidelně. Byla-li nutná práce v hospodářství, děti zůstávaly doma, pomáhaly s prací a škola musela počkat.

Ve škole jsou během let prováděny různé opravy, z nichž připomeneme výměnu stropu v zadní světnici bytu /nyní třída MŠ/, kde v únoru 1894 shledal stavitel pan J. Šír , že trámy jsou shnilé a strop hrozí spadnutím. V květnu bylo započato s klenutím zadní světnice a opravou celé budovy. V září 1895 bylo při bílení zjištěno, že trámy nad menší učírnou /I.třída/ jsou zpuchřelé a celý strop je o pět cm skleslý. Stavitel p. Šír i státní technik z Jihlavy naznali, že strop musí být nový. Dokonce příštího roku měla být ještě cihlová chodba v přízemí nahrazena žebrovými cementovými plotnami a provedeny další práce jako přeložení střechy, oplechování komínů, nové dveře na půdu atd. Rozpočet zněl na 569 zlatých a 32 krejcarů. Po bouřlivých jednáních byla nakonec smlouva mezi obcí a stavitelem uzavřena a to na 360 zlatých. Některé práce a opravy byly odloženy na pozdější dobu. Nutné opravy byly provedeny v době prázdnin v roce 1897.

V letech 1900 – l910 byly počty žáků ve třídách stále vysoké – přibližně 120 žáků v obou třídách. Výuka probíhala dle tehdejších předpisů, ale také se vyučování rozšiřovalo a prohlubovalo. Například počátkem roku 1900 se začalo na zdejší škole vyučovat ručním pracím. Ve školním roce 1902 – 03 bylo doporučeno panem instruktorem zahrad založení ovocné školky a doporučeny následující druhy pro pěstování : jablko šarmanovské, kdaňský hranáč, jablko malinové, řehtáč soudkovitý, kardinál žíhaný, zlatá zimní parmena, panenské české, kožené zimní, citrónové zimní, reneta a strýmka. Doporučuje zavádět druhů co možná nejméně kvůli stejnému dozrávání a krátkému hlídání.

Každým rokem navštěvuje zdejší školu c.k. okresní školní inspektor pan Václav Kubelka. Okresní školní rada bere zprávy o vizitaci s uspokojením na vědomí, což jistě svědčí o dobré práci učitelů. Vyučování však někdy bylo také narušeno. Na počátku školního roku 1904 – 5 vypukla epidemie spalniček. Následkem toho byla návštěva školy velmi nepravidelná.

Prospěch školy trpěl také tím, že většina žáků v době mimoškolní se zabývala síťkováním. Mnozí žáci k tomuto byli nuceni a pracovali dlouho do noci. Mnozí žáci ochuravěli na oči.

Ze zápisu ve školním roce 1905 – 6 čteme : Na školách našeho okresu se zdarem pěstuje se kreslení dle nových proudů a také ve volném slohu docíleno značných úspěchů, jak svědčí některé samými žáky uvedené ukázky. Je zde uvedeno vyprávění žáků o původu kříže v Maňkovech, Řečický poklad, Můj sen a další. Těmto ukázkám se budeme věnovat v některém příštím vzpomínání.

Kronikáři ve svých zápisech si všímají nejen školy, ale i významných událostí v obci, kraji i ve světě. Například 10. července 1904 se žáci se svými učiteli účastní svěcení tří křížů, jež obec Řečice postavila. Dále čteme, že 23. června 1905 byla zahájena jízda na trati nově vystavěné dráhy Německý Brod – Tišnov. Dráha se stává dobrodiním pro náš horský kraj, který dosud byl od ostatního světa odloučen. Na dráze jezdí denně 8 vlaků osobních a 2 nákladní, frekvence je velice čilá, takže všeliké obavy počínají mizeti. Tolik zápis z kroniky.

9. července 1905 se koná v Brně v Besedním domě manifestace všeho učitelstva korunních zemí českých za tím účelem, aby se učitelstvo domohlo akademického vzdělání.

Od 2. do 8. září 1909 se konají ve zdejším okrese velká vojenská cvičení 9. divize jako předpravná cvičení pro císařské manévry, které se konaly 9., 10. a 11. září v okolí Velkého Meziříčí. Obec Řečice dostala k manévrům šest párových přípřeží na celý týden za denní odměnu 16 K bez vozu a 20 K s vozem. Škody na manévrech na úrodě způsobené byly nahrazeny po vyšetření hotově. U Řečice byla škoda nepatrná a nahrazeno 27 K.

I počasí si kronikáři všímali. My se dočítáme, že 6. srpna 1907 byla krutá větrná bouře, která nadělala velikých škod na stromech. Jenom u silnice od Radešínské Svratky k Hlinnému bylo vyvráceno 29 stromů, z nichž některé byly 80 let staré.

Nyní si připomeneme některé slohové práce žáků ve školním roce 1905 – 6. První příspěvek napsala Josefa Součková / 5. školní rok /.

Řečický poklad

Bývalá obec Řečice nestávala tam, kde stojí nyní. Stála asi čtvrt hodiny od nynější Řečice. Nedaleko byly panské sklepy, do kterých prý za třicetileté války ukrývali páni své poklady. Lidé si vypravují, že na Velký pátek, když kněz čte pašije, je viděti plamének a ten že vede k tomu pokladu.

Druhé vypravování hovoří o původu dřevěného kříže v Maňkovech. Autorem je František Kříž / 5. školní rok/.

O původu kříže v Maňkovech

Jedenkráte prý šel člověk z Radešínské Svratky do lesa na dříví. Když šel nazpět, uviděl jej hajný. Volal naň, aby zůstal státi. Ale on neuposlechl. Utíkal, neboť měl strach před hajným. Hajný po něm střelil a také ho zastřelil. Že jej zastřelil, musil jíti do vězení. Byl v něm tři měsíce. Zastřelený se jmenoval Procházka, hajný Chobotský. Na tom místě, kde byl zastřelen, vystavěli kříž. K tomu kříži bychom přišli cestou, která se odbočuje napravo od cesty do Bohdalce. Kříž stojí na pokraji lesa a jest dřevěný.

Třetí příběh je pohádkový. Emanuel Kříž ( 5.školní rok ) popisuje svůj souboj s vodníkem ve snu

Můj sen

Letošní podzim zdál se mi divný sen. Pásl jsem krávy blíže lesa Maňkov. Tu jsem přišel ke studánce, v níž byla voda velice čistá, takže jsem viděl až na dno studánky. Na dně spatřil jsem váček peněz. Hned jsem se po tom váčku hnal, ale jak jsem se přihnul a rukama jsem hrabal po váčku, tu najednou drápe se ze studánky vodník a jak jsem měl hlavu přihnutou, tak mě chytl za hlavu a táhl mě dolů. Já však se opíral, všemožně rukama jsem házel sem a tam, avšak vodníkovi jsem se z rukou dostat nemohl. Vtom maminka zvolala :“Emanueli, vstávej!“ Byl jsem velice rád, že to není skutečnost. Tento sen mi utkvěl velice v paměti.

Ze slohové práce A. Novotné ( 6. školní rok) se dozvíme o práci našich předků v zimních měsících.

O zimním zaměstnání Horáků

Hlavní výživou Horáků je vzdělávání půdy a chov dobytka. Chalupníci jsou obyčejně vyučeni ještě některému řemeslu a v zimě, když již se nemůže na poli pracovati a sklizené obilí již si vymlátili, provozují své řemeslo. Obyčejně se zabývají obuvnictvím, krejčovstvím a tkalcovstvím. Děti pak a dospělejší rodičům při řemesle pomáhají, nebo se zabývají děláním sítěk z vlasů. Sedláci zase opravují a chystají nářadí na jaro až zase začnou pracovati v poli. Také štípají dříví a mnozí také dělají šindele na střechy. Ženy se scházejí a derou peří, při čemž se vypravují příběhy ze života nebo pohádky a někdy také o strašidlech a jak někteří lidé musí chodit po smrti.Jinde pak zase někdo ostatním předčítá.

ZPĚT

1910–1918

Události ve škole v období od roku 1910 do června 1914 probíhaly podobně jako v minulých letech. Počet žáků se pohybuje v rozmezí od 90 do 110 . Každoročně jsou 4.10. slaveny jmeniny J.V. císaře a 19.11.je věnována. vzpomínka zemřelé císařovně Alžbětě. Na začátku prosince je slaven Dětský den, při němž byla konána sbírka peněz mezi žactvem i v obci a její výtěžek byl odeslán české sekci zemské komise pro ochranu dětí a péče o mládež v Brně. V roce 1912 bylo vybráno a odesláno 14, 81K.

V kronice je zaznamenáno , že 27. července 1911 zemřel člen c.k. okresní školní rady ředitel státní reálky v Novém Městě, vládní rada Leandr Čech. Jeho busta je umístěna před budovou gymnázia dodnes.

Počátkem února 1912 nastoupil na místo inspektora ředitel měšťanské školy v Novém Městě pan Josef Herzog. Téhož roku rozloučili se žáci zdejší školy se svým řídícím učitelem panem Františkem Šiborem, jenž zažádal o zasloužený odpočinek po dlouholeté těžké práci, kterou zde po celých 19 let přes mnohé velké překážky vykonával. Správu školy, t.j. školní budovu se 479 čísly inventáře odevzdal zatímně ustanovenému správci školy Jaromíru Soukupovi. V příštím roce byl pak výnosem zemské školní rady v Brně ze dne 13.1. 1913 ustanoven pan Bedřich Mička nadučitelem na zdejší škole.

Jistě bude zajímavé připomenout si rozpočet školy, jak v těchto letech vypadal.

Rozpočet v těchto letech býval v rozmezí 500 – 800 K

Zde je rozpočet pro školní rok 1910–11:

Pojištění školy 6 K Otop 234 K Inkoust 7 K

Čištění komínů 8,90K Úřední knihy 40 K Věstníky 8 K

Čištění školy 61 K Učební prostředky 50 K Vazba knih 10 K

Úklid o prázdninách 14 K Psací prostředky pro chudé 40 K

Různé výdaje 10,70 K Oprava lavic a oken 10 K

C e l k e m 500 K

Nyní si podrobněji všimneme událostí let 1914 – 15

Dne 28. června 1914 se rozšířila po celé říši truchlivá zvěst, že Jeho Výsost arcivévoda František Ferdinand a jeho choť vévodkyně z Hohenbergů stali se v Sarajevu obětí atentátu a brzy podlehli zranění. Všechny národy užasly nad touto bolestnou ztrátou a ve všech chrámech byly konány smuteční služby boží. Vyhlášení války na sebe nedalo dlouho čekat. Dne 28. července 1914 vyhlásilo Rakousko válku Srbsku a poněvadž také Rusko začalo mobilizovat, byla vyhlášena u nás všeobecná mobilizace. Všichni od 21 do 38 roku byli staří vojíni povinni ve 24 hodinách nastoupiti ke svým plukům.

Císařství Německé vyhlásilo válku Rusku. Na to Francie, Anglie a Belgie vypověděly válku Německu. Rakousko-Uhersko bylo povinno jako spojenec Německa vyhlásit jmenovaným státům také válku. Válečná léta 1914–18 byla velmi těžká pro mnoho národů, přinesla mnoho utrpení, bídy a obětí na lidských životech.

Události světové války těžce zasáhly celou Evropu a odrazily se i v dění naší obce a školy.Bylo nařízeno, že všechny tabulky označující jméno obce musí být dvojjazyčné.Každoročně byly konány odvody mladíků a přehlídky domobranců, z nichž bylo vždy velké procento odvedeno.

Válečné výdaje byly veliké a proto byly vypisovány válečné půjčky ( bylo jich osm), to však nestačilo a Rakousko- Uhersko si muselo brát půjčky u peněžních ústavů či vydávat cenné papíry.

Ceny potravin a životních potřeb rychle stoupaly, proto byly vyhlášeny maximální ceny potravin. Např. l kg másla stál 3 K 80h , l kg tvarohu 50 h, l vejce 9 h, l litr mléka 12h. Ke konci války jste však už za l kg másla zaplatili 20K, za l vejce 50h, za l litr mléka 50 h.

Přestupky proti maximálním cenám se trestaly pokutami nebo vězením. Na přelomu let 1917 – 1918 byla nejen velká drahota, ale mnohé věci ani nešlo za peníze koupit, jen za potraviny vyměnit. Vedle chlebových lístků byly zavedeny i lístky na spotřebu cukru ( na osobu se počítá l kg cukru na měsíc). I další životní potřeby byly na příděl – pokud vůbec jsou.

Výzva k žákům k šetrnosti je v kronice popsána těmito slovy:

Jest vaší svatou povinností, abyste ničím, co je k jídlu, nepohazovali a s potravinami i s dřívím a uhlím šetrně zacházeli. Tím netoliko osvědčíte svou lásku k vlasti, nýbrž přispějete také svým rodičům v této těžké době. Dítky, buďte šetrny! Tím prospějete vlasti i rodičům.

Nařízením ministerstva ze dne 12.4.1916 se zavedl v celém Rakousku letní čas od 1.5. do 30. září. Toto opatření bylo učiněno kvůli úsporám paliva a svítiva. V zimě roku 1916–17 nastal veliký nedostatek uhlí. Školy přerušily vyučování, pololetní prázdniny byly prodlouženy. Též o petrolej byla nouze. Nastala také velká nouze o papír, jeho cena stoupala. Školám se doporučovalo používat co nejvíce břidlicové tabulky, úkoly měly být omezeny na nutnou míru a kreslící listy se měly používat po obou stranách

Ve školním roce 1915–16 vyučuje správce školy B. Mička v obou třídách polodenně, protože zdejší učitel Josef Lukeš konal v tuto dobu vojenskou službu. Počet žáků byl 97. Návštěva školy byla následkem odchodu mnohých vojínů špatná, v některých rodinách využili válečných poměrů a neposílali děti do školy od jara do zimy, přestože od nich nikdo nebyl na vojně. Velká většina dětí pásla celý den husy. Tím prospěch žáků utrpěl.

Byly vyhlašovány různé sbírky jak mezi obyvatelstvem, tak mezi žáky. Např. dobrovolná sbírka na pořízení různých protéz pro raněné vojáky. Dále vlastenecká sbírka válečného kovu, kterého vojenská správa potřebuje k účelům válečným. Ministerstvo ukládá učitelstvu, aby se školní mládeží sbírali listí jahodové a ostružinové k přípravě čajové náhražky pro vojíny . Proběhla sbírka odpadků vlněných, bavlněných i plátěných a sbírka ve prospěch vdovského a sirotčího fondu. Sbíraly se pletené a háčkované věci ke zpracování pro účely válečné. Válečný pomocný úřad uspořádal sbírku Kapesníkový den ve prospěch ošacení vojenských invalidů a osiřelých dětí po vojínech.

V obci Řečice pracovalo v létě 1916 jedenáct italských zajatců. Rolníci byli s jejich prací spokojeni. Denní mzda byla 30 h a strava.

21. listopadu 1916 přinesly telegramy zprávu, že císař František Josef I. zemřel. Nástupcem se stává J.V. císař Karel I., který se dal korunovati se svojí chotí císařovnou Zitou za krále Uherského.

Přiblížil se rok 1918. V březnu získali Němci území ve Francii, poté co dalekonosnými děly ostřelovali Paříž. Když se pak chtěli zmocnit pevnosti Verdun, byli odraženi českými legiemi, které byly organizovány prof. Tomášem Masarykem, a svými hrdinskými činy získaly si světového jména a slávy. Na 40 tisíc mrtvých zůstalo na bojišti. Byli to naši legionáři, kteří zachránili Paříž a tím i celou Francii. Po těch hrdinských činech jednali naši předáci na vybudování samostatného státu se státníky dohodovými ( Francie, Anglie a Ameriky), což se stalo skutkem 28. října 1918, kdy prohlášen byl v Praze Svobodný stát Československý.

ZPĚT

1918–1937

Skončila I. světová válka, neskončilo však strádání lidu, poněvadž všechny životní potřeby se dlouhotrvající válkou vyčerpaly. V novém československém státě mělo velký význam i školství. V ministerském výnosu se hovoří : „Školy a učitelé buďte co nejrychleji vráceni svému povolání – škola dítkám, učitel vyučování a výchově. Právo politického nazírání a svoboda svědomí se zaručuje. České školství přes bývalý útlak má dobrou pověst. Pověst tu třeba vybudovati na pravdu.“

21.12. 1918 se do nové vlasti vrací náš první prezident T. G. Masaryk. S velikou slávou a jásáním ho vítal celý národ.

Na zdejší škole se začalo po více než třech letech vyučovati v obou třídách, poněvadž se vrátil učitel pan Josef Lukeš, jenž byl v roce 1915 odvolán k výpomocným pracím na okresním hejtmanství v N. Městě na Moravě a za krátkou dobu narukoval ke střeleckému pluku v Tyrolích.

K vyučování se z počátku používaly učebnice předválečné, postupně byly zaváděny nové, byly doporučovány knihy a časopisy do žákovské a učitelské knihovny.

Zákonem byla zavedena do škol občanská nauka jako povinný předmět i tělocvik pro dívky se stal povinným předmětem dle zákona.

Ve škole došlo ke změně v učitelském sboru. Správce školy pan Bedřich Mička podává žádost k pensionování. Na trvalý odpočinek odchází po čtyřicetileté aktivní službě. Na zdejší škole působil l4 let. Jeho nástupcem se stal pan Josef Musil, který zastával řadu veřejných funkcí. Jako předseda Čs. Obce legionářské v Novém Městě byl pozván v prosinci roku 1927 na Hrad.

17. červen 1928 se stal svátkem celého kraje, protože na Horácko zavítal pan president Masaryk. Stalo se tak v desátém roce trvání republiky. Žáci z Řečice s květinami a praporky za doprovodu učitelů a řečických občanů se účastnili vítání v Novém Městě. Každoročně si celý národ připomínal 7. března narozeniny prezidenta Osvoboditele. Při oslavě 78. narozenin pana prezidenta má v Řečici přednášku řídící učitel pan Josef Musil. Při této příležitosti byl jím podán místním občanům návrh i plánek na stavbu pomníku občanům z Řečice, kteří padli ve světové válce.

V této době jsou na budově školy i v okolí provedeny tyto opravy a úpravy: Byl odvodněn sklep a opatřen cementovou podlahou, na záchodech byla zřízena cementová dlažba byly opraveny okapové roury, bylo upraveno schodiště a dlažba u vchodu do školy,

před školou u zahrady byla vystavěna zděná terasa, byly opraveny dřevěné ploty a část nahrazena drátěným pletivem, divoké stromy byly vykáceny a zahrada byla rozšířena oplocením části školní louky a bylo upraveno nevzhledné prostranství před školou pro jubilejní park a pomník.Úprav prostranství před školou se s nadšením účastnili dospělí i mládež. Vzniklo malé hřiště, jehož svahy byly osety travou a osázeny keři. Byly učiněny přípravy k postavení pomníku padlým vojínům ve světové válce. Na louce „u Boroviny“ byl s velikou námahou vyzdvižen ze země pouhými pákami ohromný balvan. Byl kameníky rozražen, aby byl zbaven spodní nevhodné části a potom dopravován k cestě vzdálené asi 5O metrů. Dělo se tak na kulánech, jež byly kladeny na trámy. Pak byl kámen naložen na vůz. Jeho váha byla odhadnuta na 6 tun. Vůz táhly tři páry koní a 3O mužů pomáhalo. Třikrát se vůz zabořil do cesty po hlavy kol, musel být vyzdvižen a kola podkládána fošnami. Konečně se sjelo na novou silnici, ještě nedokončenou a za účasti téměř celé obce byl kámen přivezen před školu a tu složen. Metr hluboký a stejně vysoký podstavec byl složen z menších balvanů spojených železobetonem. Bylo zhotoveno pevné lešení a po něm byl dopraven balvan hevery i pákami až k podstavci, pak na něj přiklopen a spojen betonem. Veškeré práce byly vykonány zdarma a se značným nebezpečím. Zraněn nebyl nikdo. Do kamene byla zasazena černá skleněná deska se zlatými písmeny, kde byla uvedena jména padlých. Nepatrný náklad l.000 korun na všechny přípravy, desku, keře, stromy byl uhrazen ze sbírek po obci.

O slavnostním odhalení pomníku píší Horácké listy dne 9.XI.1928 :

V Řečici oslaven byl 28. říjen za účasti celé obce. Snad nikdy ještě nebylo u nás z místa i okolí tolik lidí pohromadě, jako tentokráte před školou na jubilejním hřišti u pomníku padlým, který byl právě postaven. Je to pomník jedinečný a působí zvláštním dojmem svou prostotou a mohutností. Na balvanech tyčí se veliký žulový kámen s pamětní deskou. Při slavnostní řeči pana učitele J. Khuna z Nového Města nezůstalo oka suchého. Ale nejen dojal, také rozradostnil a naplnil chutí k životu a práci. Jsme mu vděčni. Sázeny byly také památné stromy legiím, Masarykovi, matkám a mládeži. Ty zůstanou s pomníkem a jubilejním hřištěm trvalou památkou na jubilejní den a rok.

Pomník stojí před školou i v současné době a je ozdobou naší obce.

Léta ubíhaly a žáci se pilně učili. Jejich znalosti a práce učitelů byla každoročně kontrolována okresním školním inspektorem Innocencem Vaculíkem. Učitelé i žáci pracovali i mimo školu. V roce 1929 sehráli v březnu divadelní představení Frantíkovy trampoty. V květnu se 38 žáků zúčastnilo filmového představení „Za československý stát“. Ve druhé třídě byl zřízen Dorost ČSČK. Odebíral se časopis Lípa a Radost. Dorost červeného kříže pořádal sbírku „na dítě“ a také sbíral potraviny pro dětský domov v Novém Městě. Dorostem je také pořádána mikulášská nadílka v hostinci u Fr. Vítka.

Ve školním roce 1930–31 došlo ke změně v učitelském sboru. Správce školy J. Musil se přestěhoval do Německého Brodu. Zatímní správkyní byla ustanovena Alžběta Kinclová, ve druhé třídě vyučoval výpomocný učitel František Libra. V následujícím školním roce se stal řídícím učitelem Gustav Sommer. Opět čteme v kronice, že žáci sehráli divadelní představení Jiříkovy housle. Na představení přišly i děti z Rad. Svratky, Hlinného a Hodiškova. Hra se všeobecně zamlouvala, zvláště role šaška v provedení Al. Kalábové. Připomeňme si ještě divadelní hru Zlatý pás, ze které můžeme vidět fotografie ve školní kronice. Nesmíme také zapomenout na divadelní hru Kocourkovští mudrlanti. Peníze získané ze vstupného na divadle byly využívány na školní výlety a na zakoupení knih do žákovské knihovny. Z výletů to byla například návštěva hradu Pernštejn a mramorových lomů v Nedvědici. I svátek matek byl ve škole slaven. Ve školním roce 1934–35 byl oslaven dětským divadlem Matčino srdce v hostinci p. Jos. Šustáčka. Sál byl zdarma, také místní spolek Omladina za propůjčení jeviště nic nežádal. Čistý příjem byl opět věnován na školní výlet. Tentokrát jelo autobusem na výlet na Macochu s 39 žáky z Řečice i 17 dětí z Hlinného.

Také počasí naše prarodiče občas potrápilo. Byly to např. kruté mrazy v roce 1929 , které dosáhly až mínus 29 stupňů. Vyučování bylo tehdy přerušeno od 15. 2. do 27.2. V roce 1939 – 1940 ve školní zahradě následkem mrazů zmrzlo mnoho stromů, mezi tím i starý ořech u vchodu do školy. Tento strom byl starý 80 – 90 roků a jistě si mnozí prarodiče na něj pamatují. Hromadné onemocnění spalničkami v roce 1930 si vyžádalo uzavření školy od 17. do 22. listopadu.

Každoročně byly konány důstojné oslavy státního svátku 28. října a oslavy narozenin pana presidenta T.G. Masaryka. Po jeho úmrtí v září 1937 byla ve škole uspořádána tryzna k uctění jeho památky za spoluúčasti všech místních korporací, občanů a žáků.

ZPĚT

1938–1945

1.2.1938 nastupuje na zdejší školu výpomocný učitel Josef Růžička z Řečice, který na zdejší škole hospitoval již v podzimních měsících. Pan učitel Růžička byl znám pod jménem Pavel Splav svými básněmi, jež úspěšně vycházely v Horáckých listech. Ještě jedno jméno si připomeneme z řady učitelů, kteří na zdejší škole, byť jen krátkou dobu, působili. Po učitelce D. Bartoňové byl na její místo ustanoven Alois Göttler, který byl pověřen správou školy. Později byl ředitelem školy v Hlinném. Místo definitivního řídícího učitele získal Miroslav Miček.

Politické poměry se však v roce 1939 pro naši republiku změnily. Za Protektorátu Čechy a Morava byla školní kronika koncem školního roku 1939 – 40 ukončena, zapečetěna, odevzdána a vrácena až po skončení druhé světové války.

Nyní si připomeneme události ve škole i v obci v letech 1938 – 1945, v době Protektorátu Čechy a Morava. Nařízením protektorátních úřadů musela být pořízena dvojjazyčná razítka, nápis na škole a tiskopisy. Veškeré školní knihy byly zakázány a 13. listopadu 1940 byla zavedena němčina jako povinný předmět, 4 hodiny týdně, později byl počet hodin zvýšen na 8. Učitelé se museli zúčastnit povinných kurzů němčiny. V měsíci březnu 1941 převzal řídící učitel Miroslav Miček a učitel Josef Růžička veškerou zásobovací agendu v obci. Některé české přípisy byly rušeny a nahrazovány německými nařízeními. Mnozí učitelé na školách byli zatýkáni. Nařízeno bylo vyučovat hlavně němčině a velkou pozornost věnovat sběru odpadových hmot. Ze žákovské a učitelské knihovny musely být vyřazeny knihy ruských spisovatelů.

Všechny vyřazené knihy správce školy M.Miček uschovával po celou dobu války. O prázdninách se museli učitelé zúčastnit žňových prací, školní mládež musela pomáhat při vybírání brambor u zemědělců. Bylo odpracováno 48l dní. V obci byl nedostatek pracovních sil. Mladí lidé byli povoláváni na práci do Říše. Mnoho jich z Německa utíkalo a tajně se schovávalo.

V popisovaném období se v obci vyskytly některé obávané nemoci. V listopadu 1942 vypukl v obci záškrt. Onemocnělo 11 dětí a 2 dospělí. Škola byla uzavřena od 17. listopadu do 7. prosince. V květnu 1943 se zase rozšířily mezi školními dětmi spalničky. Z 89 žáků jich onemocnělo 76. Škola byla uzavřena od 18. května do 30. května.

Dne 15. května 1943 zemřel bývalý předseda místní školní rady J. Chroust ve stáří 80 let. Staral se o školu 40 roků. Pohřbu se zúčastnilo žactvo i učitelé.

Ve škole byly provedeny některé významné opravy. O opravu záchodů se usilovalo už od roku 1932. Stavba se oddalovala, až zima roku 1940 – 1941 dokončila své dílo a pomohla uskutečnit stavbu. Na návrh řídícího učitele byl pořízen plánek a počátkem prázdnin se se stavbou začalo. Celkový náklad byl 10 tisíc korun. Jednalo se o dřevěné záchody, které pak sloužily až do roku 1959. V měsíci únoru 1942 byly dodány firmou Vichr a spol. objednané školní lavice – 36 kusů. Náklad obnášel 14.300 korun. Zajímavostí je, že lavice sloužily ve II. třídě do května roku 2003. Obec posoudila špatný stav střechy a předem nakoupila tašky na střechu z pálené hlíny – 12.000 kusů. V srpnu 1941 byly pořízeny kameninové schody do prvního poschodí, dále bylo vyměněno 6 oken a zabudovány dvojité dveře do bytu řídícího učitele.

Došlo ke změně v učitelském sboru. 1. března 1944 byl učitel Josef Růžička přeložen do Nových Dvorů u Přibyslavi. Novým učitelem byl 15. května ustanoven učitel V. Šandera z Radešínské Svratky, který byl ovšem 14.9.1944 totálně nasazen do Hradce. Novou učitelkou byla ustanovena F. Augustýnová.

O prázdninách roku 1944 se začalo s přestavbou školy. Občané se uvolili odpracovat dobrovolně 234 dní. Našly se hlasy proti stavbě školy, těch však dbáno nebylo. Během dvou dnů byla rozebrána střecha školy. Vazba byla úplně rozežrána červotočem a při rozebírání hrozilo velké nebezpečí úrazu. Sejmuté trámy byly ihned odváženy na náves a tam vydraženy. Štíty z obou stran střechy byly rozbořeny. Tesaři zatím sestavili na návsi novou vazbu a po dokončení dováženy jednotlivé trámy ke škole a pak během tří dnů byla vazba hotová. Po zalaťování a provizorním pokrytí pálenou krytinou byly odtrhány všechny záklopové desky, které byly také červotočem zničeny. Pak však bylo zjištěno, že i šest trámů nad první třídou je úplně shnilých. Muselo být provedeno vyztužení novými trámy. Nad druhou třídou byly vyztuženy tři trámy. Vpředu ve vazbě byla zřízena podkrovní světnice, zůstala však nedokončena. Schody na půdu nad odpočivadlem byly zhotoveny z betonu. Ve třídách byly položeny podlahy a třídy vymalovány. Stavba byla ukončena až 30. října a tak vyučování probíhalo v hostinci u Vítků v č. 25. Při stavbě byl postaven též nový dřevník. Občané odpracovali na opravě 314 dní. Opravu prováděl K. Šír, stavitel z Nového Města.

V posledním válečném roce začaly vánoční prázdniny 22.12. a pro nedostatek paliva i následkem probíhajících mrazů bylo volno prodlouženo až do 22. března. Po velikonocích začala pravidelná výuka. Pro blížící se válečné události se vyučovalo jen tři týdny.

Na počátku května 1945 začal útěk německých vojsk. Kolem školy projíždělo německé vojsko, trény, tanky apod..Na všech stranách byly slyšet výstřely. Mnoho aut se zbraněmi a střelivem bylo Němci vyhozeno do povětří. Ve středu 9. května v osm hodin ráno se začínaly objevovat ruská stíhací letadla. Ve čtvrtek ráno poslední prapor Němců táhl přes Řečici celou obcí směrem k Hodiškovu, a pak se obrátil k Chlumku a dále do Hlinného a Jam. Kolem cesty, kudy procházel, zůstalo velké množství zaházeného střeliva a jiného válečného materiálu. Sotva poslední zbytky Němců odjely do Chlumku, přijíždí od Nového Města první auto Rudé armády. Zdraveno bylo u školy, kde již vlály prapory. Ve 12 hodin přijíždí prvá auta od Bobrové, bylo to auto generálního štábu s kuchaři, kteří v domě č. 116 začali ihned pro generála vařit oběd. Zatím se na silnici ke škole sběhlo mnoho občanů, kteří nadšeně vojáky zdravili. Kolem školy projížděl nepřetržitý proud trénů, což trvá přes noc do druhého dne. V pátek přijíždí do obce auta s Rudou armádou, která se usadila ve zdejší obci. Větší část se ubytovala ve škole, ostatní po bytech u hospodářů. Ve školní zahradě byly zřízeny dvě pece a jídelna pro všechny zde ubytované. V kronice se dočteme, že lidé byli s pobytem vojáků spokojeni. Rudá armáda zůstala v obci až do 25. června. Po jejím odchodu začalo ještě 1. července vyučování. Vyučování skončilo 19. července 1945.

Během prázdnin byly nově vymalovány třídy i chodba. Do tříd byla pořízena nová kamna. Výzdoba školy byla v duchu nové republiky.

ZPĚT

1945–1957

Při zahájení školního roku 1945 – 46 bylo vzpomenuto pana prezidenta Dr. Eduarda Beneše – Obnovitele. Bylo připomenuto žactvu, že po sedmileté době, kdy vládla ruka okupantů, zahajuje vyučování v nové lidové a demokratické republice.

Počet žáků klesl na 67, následkem odchodu žáků na měšťanskou školu. Na škole je řídícím učitelem Miroslav Miček. Učitelem je na začátku školního roku ustanoven Miloslav Žák, který po týdnu odchází učit do pohraničí. Stejně tak odchází po 14 dnech vyučování v říjnu učitel Václav Šandera. Na škole se vyučuje polodenně až do 7.12., kdy byl ustanoven na školu Ot. Mužátko, který odchází rovněž do pohraničí 27. března.

1. dubna 1946 nastoupila službu na škole učitelka Josefina Šínová, která v následujícím školním roce převzala i vyučování dívčích ručních prací.

30. září 1945 bylo vzpomenuto Mnichovského diktátu, kterým musely být dány pohraniční kraje republiky v roce 1938 Německu. Dne 28. října byla pořádána veřejná oslava v hostinci p. Šustáčka. Vánoční prázdniny začaly 15. prosince a trvaly do 20. ledna – pro nedostatek paliva na školách.

Na zdejším školním okrese byli ustanoveni dva páni inspektoři – Jar. Just a Lud. Jaroš. Pan inspektor Jaroš byl kapitánem v zahraniční armádě v Anglii jako letec. Narozeniny prezidenta Osvoboditele T.G. Masaryka byly připomenuty školní oslavou. Přítomnými občany byl založen fond pro zřízení školního rozhlasu. Na dobrovolných příspěvcích bylo vybráno 630 korun. Přispěl také dorost Červeného kříže, ÚRO, Sdružení lidové mládeže a Unra.

Dne 9. května jsou konány v obci společné oslavy výročí revoluce. Byly započaty vzpomínkou u pomníku padlých, pak se průvod odebral na náves, kde byla vztyčena státní vlajka. Děti přednášely básně a v hostinci u Šustáčků bylo sehráno divadlo z partyzánského života.

Ve škole i v obci bylo vzpomenuto narozenin prezidenta Dr. E. Beneše.

Ukončení školního roku – 22.6. – bylo slavnostní za přítomnosti členů školní rady a rodičů. Prázdniny věnovali členové učitelského sboru práci v zemědělství.

Ve školním roce 1946 – 47 je ve škole 56 žáků, učitelský sbor je nezměněn. Ve škole je zavedeno přezouvání žactva. Poprvé v kronice čteme, že do ozdravovny ve Velkých Losinách odchází dva žáci – J. Matýsek a Boh. Kříž.

Na oslavě státního svátku – 28. 10. – bylo vybráno 1.200 korun, které byly věnovány na rozhlasové zařízení ve škole.

Při návštěvě p. inspektora L. Jaroše dostali žáci i učitelé pochvalné uznání za práci. Za přítomnosti předsedy místní školní rady a zástupce MNV bylo jednáno o zřízení mateřské školy, ale nic nebylo dohodnuto. Není možné najít vhodnou místnost.

V době od 15. 12. 1946 do února 1947 panovaly kruté mrazy. Ve třídě mimo vyučování klesala teplota na minus 2 stupně a při vyučování nebylo možno třídy vytopit. Teploměr ukazoval nejvýše 6 stupňů.

Na schůzi rodičů 14.1. 47 bylo rozhodnuto uspořádat v obci sbírku na pořízení školního rozhlasu. Sbírka vynesla 2.450 korun. První vysílání školního rozhlasu bylo 7. března, kdy na oslavě prezidentových narozenin pořádané žactvem zdejší školy za přítomnosti členů MNV, hasičského sboru a rodičů byl vyslechnut projev ministra školství Stránského a paní Hany Benešové. Od tohoto dne je rozhlas týdně poslouchán dětmi. Jeho relací je využíváno při školním vyučování.

Po pololetních prázdninách odešla učitelka J. Šínová a na zdejší školu ustanoven Břetislav Wűrzel. Na školní výlet se jelo v tomto školním roce na Macochu.

V tomto roce bylo zavedeno stravování žáků. V době od 15.11. do 15.4. dostávali žáci dvakrát týdně rohlík, cukr a marmeládu. Okresní péče o mládež věnovala 3.500 korun a děti zaplatily 800 korun.

Školní rok byl ukončen 28.6.1947 vzpomínkou na Zborov a na upálení Mistra Jana Husa. Na počátku prázdnin byla vymalována I. třída, knihovna (dnešní šatna) a chodby. Započato také se stavbou schodů u školy a schody na cvičiště ( k pomníku). Chodník vedle budovy školy byl vydlážděn. Škola obdržela bezúročnou půjčku 50.000 korun. Výdaje na školu v roce 1946 činily 17.000 korun. Rozpočet na rok 1947 byl 17.500 korun, a na rok 1948 17.600 korun.

Ve školním roce 47–48 navštěvuje školu 58 žáků. V učitelském sboru nastala změna. Odchází B. Wűrzel a nastupuje Alois Zeman. Před vánocemi je uspořádána vánoční besídka s nadílkou. Při besídce vyhrávala zdarma místní dechová hudba. Pekař J. Pudil zdarma z přineseného materiálu upekl vánočky.

Oslava 9.května je pořádána školou v hostinci p. Vítka. Děti přednášely, tančily a zpívaly. Hrála místní hudba.

Na návrh řídící učitele Miroslava Mička byl uspořádán 6.6. sraz školní mládeže okolních škol. V novinách NAŠE HORÁCKO se o tom psalo :

„Ke srazu se dostavilo žactvo se svými učiteli (150 dětí) z Hlinného, Hodíškova, Nové Vsi a Řečice. Za okresní školní výbor byl přítomen p. inspektor M. Šajnar, učitel Stejskal a odb. učitel Chlumecký. Od školy prošel průvod dětí v čele se státní vlajkou vesnicí do lesa Chlumek. Po vztyčení vlajky a zapění hymen byla provedena jednotlivými školami soutěž ve zpěvu, sborové recitaci a tanci. Přítomné přivítala J. Kalábová za žákovskou samosprávu, předseda místní školní rady J. Šiška a za školu řídící učitel. Po provedené soutěži byly uděleny ceny. Všechny děti velice krásně zpívaly, recitovaly i tančily a proto bylo těžké rozhodování. O občerstvení bylo dobře postaráno. Hospodyně z Řečice napekly 26 bábovek a darovaly 3 prádelní koše koláčů a proto si o přestávce pochutnaly všechny děti. Dostalo se i na přítomné dospělé. Správa školy děkuje za toto vzácné pochopení všem řečickým hospodyním, okr. Školnímu výboru za darované obrazy a knihy, za knižní dary knihkupectví p. Khuna a paní Fialové z N. Města na Moravě Dík patří i hostinskému za obstarání občerstvení. Díky vám, školní děti a kolegové, kteří jste nelitovali nedělního odpoledne a na sraz s dětmi se dostavili.“

Školní rok 1948–1949 došlo ke změně v učitelském sboru. Ředitelem školy se stal Alois Materna, učitelkou Marie Maternová. Manželé Maternovi působili na škole celých deset let, až do roku 1958. Zápisy ve školní kronice z těchto let jsou stručnější než v uplynulých letech.

1.září 1948 vstoupil v platnost zákon o jednotné škole, kterým se dostává všem dětem stejného vzdělání a povinnost chodit do školy se prodloužila do 15 let. Zápisy v kronice dokládají postupnou socializaci školství. Pravidelně se slavilo trvání ČSR, výročí osvobození, také výročí Velké říjnové socialistické revoluce, oslavy k výročí narozenin prezidenta Klementa Gottwalda, oslavy narozenin J.V.Stalina, Mezinárodní den žen, oslavy československo-sovětského přátelství a oslavy 1.máje. Žáci pořádali vánoční besídky, obstarávali kulturní vložky při různých příležitostech a nacvičovali každoročně divadelní hry, které se velmi líbily. Závěrem školního roku se žáci účastnili výletů na zajímavá místa naší republiky.Žáci soutěžili ve spoření a sbírali léčivé byliny a odpadové hmoty. Od roku 1954 se objevují pravidelně zápisy o složení pionýrského slibu. Žáci se účastnili Spartakiád. Pravidelně probíhaly lékařské prohlídky žáků. Škola byla pravidelně navštěvována inspektorem Vladimírem Šáchou.

ZPĚT

1958–1999

Počátek školního roku 1958–59 je ve znamení nového složení učitelského sboru. Do školy nastupují manželé Šanovcovi – Vladimír Šanovec a Marie Šanovcová. Šanovcovi učili na řečické škole celých 38 let do roku 1996. Paní učitelka Šanovcová vyučovala na škole na částečný úvazek i po odchodu do důchodu. Za dlouhou dobu jejich působení došlo ve škole k mnoha výrazným změnám. Tyto si připomeneme opět podle zápisu v kronice.

Manželé Šanovcovi nastoupili na místní školu ve věku 20 a 23 let. Ve škole byli žáci pěti ročníků, počet se pohyboval mezi 40–50.Oba učitelé se kromě svědomité práce ve vyučování účastnili se žáky různých kulturních a společenských akcí. Hráli divadlo, pořádali vánoční besídky a besídky k svátku matek, připravovali pořady k vítání občánků a ke zlatým svatbám. Škola též pořádala karnevaly a lyžařské závody, každoročně se jezdilo na školní výlet. Žáci navštěvovali Horáckou galerii i filmová představení. Rodičovské sdružení uspořádalo několik plesů. Žáci se zapojili do veřejně prospěšné práce. Sázeli ovocné stromky, pomáhali při úklidu obce, pomáhali při sběru brambor v JZD. Sbírali odpadové suroviny a léčivé rostliny, v jejichž sběru se umisťovali v okresním měřítku na předních místech. Učitelé pracovali i se starší mládeží a s dospělými. Nacvičili s nimi několik divadel a zvláště úspěšná byla vystoupení s Českou a Moravskou besedou, kterou tančili velcí i malí. V obci byl za aktivní spoluúčasti ředitele školy založen oddíl hokeje a odbíjené.

Budova školy nebyla roku 1958 v nejlepším stavu. Každý rok byla provedena některá stavba, oprava či jiné zlepšení. Roku 1959 se začalo prohloubením studny ve sklepě, zavedením vodovodu a rozšířením elektrického vedení. Roku 1960 bylo zbudováno nové sociální zařízení-dosavadní bylo v původním stavu z roku 1883. V roce 1962 byl upraven kabinet na půdě a do původního přestěhována obecní knihovna. Roku 1963 byla otevřena mateřská škola v jedné z místností učitelského bytu a o dva roky později zahájena přístavba mateřské školy u budovy základní školy. O rok dříve byl ještě zbourán starý dřevník, postavena garáž a vyzděn dřevník. V roce 1966 byl zahájen provoz v jídelně mateřské školy. Velkou akcí byla generální oprava v letech 1967–68, kdy byla vyměněna okna, provedena fasáda, výměna hlavních dveří a zabudován nosný trám nad II.třídou. V roce 1971 byla vyasfaltována cesta ke škole a celý dvůr vydlážděn. Roku 1972 byl zbudován nový taras před školou, chodník a zábradlí. Roku 1973 byla zahájena stavba kotelny a nového bytu. Do celé budovy bylo zavedeno ústřední topení. V celé budově bylo vyměněno elektrické vedení. V roce 1974 byl postaven taras za školou a upravena plocha pro hřiště. V roce 1975 byly položeny parkety ve třídách a vyměněna umyvadla. V roce 1978 byla upravena a vybavena novým nábytkem místnost vedle první třídy a obecní knihovna přestěhována do přízemí. V roce 1979 byly provedeny obklady kolem umyvadel ve třídách a na chlapeckém WC. V roce 1983 bylo stávající ústřední topení demontováno pro nevhodnost a malou tepelnou účinnost a nahrazeno novým, byl vyměněn i kotel. Roku 1984 byly provedeny dřevěné obklady ve třídách i na chodbách. V roce 1987 byl postaven taras u školního hřiště, roku 1989 opraveny schody u pomníku, v následujících letech proběhla oprava komínů, jímky, výměna okapů a rýn. Poslední oprava v roce 1995 za 800 000 Kč opět výrazně zlepšila prostředí ve škole. Byly vyměněny stropní trámy, byly udělány nové stropy ve třídách, nové schody na půdu, nová dlažba v šatně, byl obstarán nový nábytek do šatny. Také taras a plot za školou patří k opravám provedeným v roce 1995. Na všech těchto pracích se oba učitelé aktivně podíleli ať už prací, dovážením řemeslníků, vařením pro ně, popř.zajistili i nocleh, když bylo třeba pracovat tak, aby byl zajištěn plynulý provoz školy.

Manželé Šanovcovi vykonali na škole v Řečici velký kus záslužné práce jak na poli pedagogickém, tak po stránce péče o školní budovu.

Školní rok 1989–1990 se stal nečekaně obratem k lepší budoucnosti naší školy i celé společnosti. 17.listopadu 1989 „něžnou revolucí“ skončila vláda totalitního systému se svou ideologií, skončila vláda jedné politické strany. Byla nastolena svoboda, demokracie a humanita. Obrovské změny ve společnosti se odrazily v práci každé školy. Konečně mohli učitelé svobodně vychovávat své žáky podle vlastního vědomí a svědomí, odvrhnout nesmyslné plány tzv. komunistické výchovy, přesně vymezené a stanovené direktivními celoročními výchovnými plány škol (oslavy různých politických výročí, masové oslavy atd., což kronika dokládá).

Roky 1996–1997 a 1997–1998 byly v kronice dodatečně dopsány p.Marií Šanovcovou. Paní Věra Benešová byla jmenována ředitelkou školy 1.července 1996. Za působení paní ředitelky proběhly různé vzdělávací akce a zájezdy, žáci třetího a čtvrtého ročníku se účastnili plaveckého výcviku. Žáci každoročně pokračovali ve sběru bylin. Dne 25.března byla zřízena Rada školy, která měla devět členů. Opravy, které ve škole v těchto letech proběhly : Bylo zavedeno vodovodní potrubí na zahradu a hřiště, bylo instalováno bezpečnostní uzavírání dveří. Byly provedeny nové obklady stěn a podlah na záchodech, byla vyměněna umyvadla ve třídách. Do I.třídy byl zakoupen nový nábytek za 120 000 Kč.

1. září 1998 byl vedením školy pověřen Mgr.Karel Fink. 1. října 1998 byla zřízena školní družina. Během roku byla provedena úprava školního hřiště a byly vyčištěny půdní prostory nad garáží a skladištěm nářadí. V květnu roku 1999 proběhl konkurz na ředitele školy. Pan Fink se konkurzu nezúčastnil.

ZPĚT

1999–dosud

Ředitelkou školy byla jmenována od 1.8.1999 Mgr. Věra Dvořáčková, později provdaná Kovářová.

V současné době působí na škole ředitelka Mgr. Věra Kovářová, učitelka Mgr. Dagmar Šišková , učitelka Mgr. Libuše Straková (nyní na MD), vychovatelka Romana Poulová a provozní zaměstnanci uklízečka paní Jiřina Klímová, školník pan Juraj Roka a ve školní kuchyni vedoucí a kuchařka paní Eva Filipová.

Ve škole každoročně probíhají různé akce, ať se již jedná o tradiční Drakiádu na podzim, Vánoční besídku v prosinci, Noc s Andersenem v dubnu nebo školní výlet. Škola se zaměřuje na výuku anglického jazyka již od prvního ročníku základní školy a na preventivní programy pro děti zaměřené na prevenci šikany a na posilování dobrých vztahů v kolektivu.

Co se týká materiálního vybavení :

Roku 2002 byla zrušena kotelna na pevná paliva a v říjnu byla provedena plynofikace školy.
V červnu 2003 byly zakoupeny nové lavice do II.třídy.
O prázdninách 2006 proběhla velká rekonstrukce školní kuchyně a jídelny. Nepříjemným důsledkem bylo, že z důvodu rozšíření prostor byla zrušena tělocvična, kterou do té doby využívala mateřská i základní škola. Děti začali chodit na hodiny tělesné výchovy do kulturního domu. Současně byla provedena rekonstrukce hygienického zařízení v MŠ a rekonstrukce školní družiny.
V srpnu 2008 byla provedena rekonstrukce školní budovy. Byla provedena výměna oken a byly instalovány žaluzie. Staré omítky byly oškrábány a prostory nově vymalovány. Byla nainsatalována regulace topení, natřeny dveře, položeno nové PVC na chodbě před třídami. Mateřská škola byla vybavena novým nábytkem za 30 000,- Kč. Celková hodnota prací přesáhla 800 000 Kč.
V červenci 2010 se přestěhovala ředitelka školy z učitelského bytu, poté byla vyměněna okna i v prostorách bytu a prostory byly přiděleny škole. Za podpory obecního úřadu vznikla tělovýchovná místnost, která nahradila bývalou tělocvičnu, o kterou škola přišla při velké rekonstrukci školní kuchyně a jídelny. Jedna z místností se využívá jako třída při dělených hodinách, další menší místnost slouží nyní jako kancelář vedoucí učitelky MŠ.
V letech 2011-2013 byla škola zapojena do projektu EU peníze do škol, v rámci kterého byla pořízena interaktivní tabule a nová výpočetní technika do obou tříd. Za přispění obecního úřadu a sponzorské pomoci rodičů byla v lednu 2013 pořízena druhá interaktivní tabule i do I.třídy.
Prostory základní školy byly nově vymalovány o jarních prázdninách v únoru 2013, na chodbě a schodišti bylo sundáno staré dřevěné obložení, které bylo nahrazeno tónovaným omyvatelným soklem.

ZPĚT

Vybráno ze školních kronik od r.1883 po rok 2003

1883–1909

Dříve než stála škola v Řečici navštěvovaly děti školu v Radešínské Svratce. Občané Řečice usilovali o založení vlastní školy již od roku 1873. Členové obecního zastupitelstva koupili domek č.59, jehož majitel Šustáček se odstěhoval do Ameriky. Domek chtěli využít ke zřízení školy. Ukázalo se však, že pozemek je malý a ze záměru sešlo.